Proč existuje láska,proč existuje bolest,proč existuje trápení.No to nikdo newí!

BLoG Je PoZaSTaVeN

O kočkách

Návod na kočku VI. - kastrace

10. ledna 2009 v 11:01 | Saška-zdroj všech članku je kocky-online.cz
Mnoho lidí si myslí, že kočky a kocoury není potřeba kastrovat. Ohánějí se tím, že "kastrace je proti přírodě". Když se jich optáte, jestli topení nechtěných koťat není proti přírodě, odpoví vám, že "takhle se to dělalo vždycky". Pokud bychom se měli řídit tím, co se dělalo "vždycky", tak většina lidí do dneška nemá volební právo a zlodějům se za krádež usekává ruka. Opravdoví milovníci zvířat a také pracovníci útulků, které každé jaro zaplaví spousta nechtěných koťat, vnímají kastraci jinak. Věříme, že následující informace, které publikovala na osvětových letácích Nadace na ochranu zvířat, vás přesvědčí, že kastrací své kočce nebo kocourovi jenom prospějete.
Přirozené prostředí pro kočičí život už totiž neexistuje. Změnili jsme ho my lidé. Zasáhli jsme do života koček mnoha způsoby. Teď už nezbývá než zasahovat dál, zpět už vše vrátit nelze (udělat z kočky domácí "divokou") a i přes kočičí nezávislost zde platí onen výrok: "Stáváš se navždy odpovědným za to, cos k sobě připoutal". Tedy i za vaší kočku, za její případná koťata a koťata jejích koťat…
5 pádných důvodů proč nechat kočku vykastrovat
  1. Feline immunodeficiencv virus (FIV) a leukemie koček jsou pro kočky nebezpečné nákazy, které ohrožují jejich život. Jsou přenášeny slinami. Když se kočky perou, možnost přenosu nákazy je větší. Vykastrované kočky se tolik netoulají, nebrání své území a neperou se s ostatními kočkami. Proto pravděpodobnost poranění a přenosu infekce slinami je minimální.
  2. Nevykastrovaný kocour si značkuje své území silně páchnoucí močí. Bude to dělat jak v domě, tak i na zahradě. Často zmizí na celé týdny a vrátí se poraněný, někdy s infikovanými ranami. Většina koček, které skončí pod koly aut, jsou nekastrovaní kocouři!
  3. Již půlroční kočka může zabřeznout. Může mít až tři vrhy za rok, každý po 5 až 6 koťatech. To znamená, že každým rokem je třeba najít až 18 nových domovů pro koťata jedné kočky.
  4. Kastrace není příčinou tloustnutí koček. Pouze nadbytečné překrmování vede k nezdravému tloustnutí. Vykastrované kočky neztratí schopnost lovit myši. Vykastrované kočky se drží blízko domova, tam se cítí být v bezpečí. Jsou také přítulnější.
  5. Není nutné, aby kočka měla před kastrací alespoň jeden vrh koťat. Z čistě finančního pohledu je nákladnější březí kočku a potom i koťata krmit, než zaplatit za kastraci.
Kastrace není sobecký zákrok usnadňující život jen člověku. Kočka v říji nežere, v bytě partnera "nenajde", trápí se a říje ji zbytečně vyčerpává. Pokud se značkujícím kocourem jste ochotni žít vy, o vašich sousedech to platit nemusí. O nebezpečných toulkách ven chodících kocourů se snad není třeba rozepisovat a až načůrá do bot na prahu někomu jinému než vám, možná už se domů po svých nedostane, každý pro to nemá "pochopení". Nejhorší varianta, nekastrovaná kočka venku = "milion" nových koček bez domova. I když "zakočkujete" všechny své známé, pro další vrhy koťat už dobré domovy nenajdete, pro koťata koťat vaší kočky už nenajdou domovy vaši známí… Koček je moc a ztratily svou "cenu", jsou považovány za obtížný "plevel" a podle toho se s nimi jedná. Nepřispívejte k tomu prosím i vy.
Tvrdí se, že ostatní kočky se té kastrované straní: Za léta práce s nalezenci jsme nic takového nepozorovali, tato zvířata se ve "společenském žebříčku" řadí bez ohledu na kastraci a zachovávají si původní místo ve smečce.
Kastrace je chirurgický zákrok prováděný v narkóze. Kocourům se odejmou varlata, kočičkám vaječníky a děloha. Je to běžně prováděná operace. U kocourů jde v podstatě o banální záležitost, u kočičky je třeba otevřít dutinu břišní, po kastraci je tedy třeba na kočičku dohlížet, aby si ranku "neošetřovala" po svém. K ochránění ranky před kočičí péčí slouží košilky. Kocoura necháme ošetřovat si ranku po libosti, protože nemá žádné "zničitelné" stehy. Kastrace u kočiček se provádí dvěma způsoby, z boku či v linea alba - na břiše. Nám se zatím lépe osvědčil způsob "na bříšku". Kočička po kastraci jde ještě za týden až deset dnů na vyndání stehů.
Před kastrací musí mít kočka 24 hodin "hladovku" kvůli narkóze. Po kastraci, když kočka ještě spí, je lepší nechat ji v přepravce, aby - jen zpola vzbuzená - nelítala po bytě a neublížila si, nebo ji uložit do menší bezpečné místnosti na zem (když se jí zamotá hlava, z postele, křesla a pod spadne) na měkké teplé místo. Vodu smí dostat tehdy, když už stojí sama pevně na nohou a chodí, jíst raději až druhý den, po narkóze stejně nebude mít hned chuť. Jídlo a pití jí nenutíme, nebudíme jí násilím, necháme ji v klidu vyspat.
Veškeré podrobnosti a nejasnosti ohledně kastrace konzultujte prosím se svým veterinářem.

Návod na kočku V. - veterinární péče

10. ledna 2009 v 10:59
VETERINÁRNÍ PÉČE
NEMOCNÁ KOČKA. Patří do péče odborníka, veterináře. A to pokud: má kočka průjem, rýmu, zánět spojivek, pokašlává, kulhá, je (najednou) malátná a bez zájmu, unavená, opakovaně! zvrací, nepečuje o srst, nadměrně pije, stále se drbe, dělají se jí lysá místa v srsti, močí často a na místa, kam "nemá" (ne kocouří značkování) a je jí to nepříjemné. Pokud si nejsme jisti, kontaktujeme telefonicky veterináře a popíšeme příznaky. V akutních případech - poranění, otravy, křeče, bezvědomí, dušení - jedeme ihned, jak je možné, sehnat veterináře. V Praze funguje několik nonstop klinik, mimo větší města je třeba předem zjistit, který veterinář je ochoten v případě nouze pomoci i v noci, např. přijet k vám.
VETERINÁŘ. Veterináře si vybíráme dřív, než ho budeme potřebovat. Necháme udělat zvířeti běžnou preventivní prohlídku. Nevyplácí se vybírat jen podle nízké ceny či blízkosti k vašemu bydlišti. Je třeba všímat si, jak doktor se zvířetem zachází, zda je ochoten vám vše vysvětlit. Poptat se známých, kteří zvířata mají, zjistit, zda je doktor ochoten řešit závažné problémy i mimo svou pracovní dobu a zda vám, pro běžné návštěvy, jeho ordinační hodiny vyhovují. Velké kliniky mívají nonstop provoz a špičkové vybavení, menší ordinace zas osobnější přístup k pacientovi i páníčkovi. Na přibližné ceny výkonu i léků se ptejte raději předem.
Pokud máte vážné obavy, že je vaše zvíře lékařem zanedbáváno či špatně léčeno, konzultujte problém ještě s jiným doktorem, ale souběžná léčba jednoho problému více doktory rozhodně věci neprospívá, někdy může zvířeti vážně ublížit! Vždy (a zvláště chcete-li přejít k jinému veterináři), požádejte svého veterináře, aby vám napsal, co, čím a v jakých dávkách u zvířete léčil.
P.S.: I veterináři jsou jen lidé. I oni mohou být unavení, mít soukromé problémy… Pokud přijdete "naléhavě" na očkování v neděli po obědě, na velké klinice vám naúčtují nemalý pohotovostní příplatek a veterinář z malé ordinace vás možná i vyhodí. Oprávněně. Pokud je ochotný řešit akutní případy mimo ordinační dobu, slouží vlastně 24 hodin denně. Pokud lidé toto zneužívají proto, aby nemuseli čekat ve frontě či brát si dovolenou, může se jim snadno stát, že až jednou bude jejich miláček ošetření opravdu zoufale nutně potřebovat, nebude veterinář k sehnání. I on musí někdy odpočívat.
KOČKA VE STRESU. Z nového prostředí či ze stěhování stresovaná kočka, která je jinak v dobré kondici, může přestat přijímat potravu,ale neměla by přestat pít!! (V případě plaché kočky změřit obsah misky a potom kolik v ní zbylo.) U malého kotěte je tato reakce málo častá,ale pokud kotě druhý a třetí den odmítá vše, je už vážně ohroženo odvodněním a oslabením organismu a zřejmě ne jen vyděšené, ale nemocné. Dospělá kočka, pokud pije, vydrží nepřijímat potravu bez vážných následků i několik dnů. Tak jako člověk, může mít vyděšená kočka slabý průjem (ne tekutý), což se samo upraví asi během dvou dnů. Pokud stav trvá či se zhoršuje, je třeba navštívit veterináře - kočka je zřejmě nemocná.
PREVENCE:
  • VNĚJŠÍ PARAZITÉ - tedy obvykle blechy a klíšťata. Pokud je kočka pouze v bytě, řešíme jen blechy, přinese-li je někdo (pes např.) do domácnosti zvenčí. Případně, má-li je kočka při příchodu do domácnosti. Pokud chodí kočka ven, je třeba jí pravidelně ošetřovat účinným preparátem, blechy kočku souží - mohou způsobovat záněty kůže a navíc jsou mezihostiteli tasemnice. Klíšťata zase přenášejí nebezpečná onemocnění. Proti blechám a klíšťatům existují prostředky účinkující delší dobu, nejen jednorázově, a to jako spray, "spot on" (kapsle tekutiny, která se vymáčkne kočce na kůži za krkem), obojky…
    NA KOČKU NIKDY NEPOUŽÍVÁME PŘÍPRAVKY NA ODBLEŠENÍ PRO PSY - PRO KOČKY MOHOU BÝT TOXICKÉ!
    Kočky jsou vůči těmto chemikáliím velice citlivé a už mnoho jich bylo nechtěně otráveno např. Arpalitem, který psi bez problémů snáší. Pro kočky se používá se např. Frontline, Stronghold, Bolfo, Tiguvon, Bio-kill, ale i mnoho dalších. Poradí vám veterinář, který přípravek se mu osvědčil.
  • UŠNÍ SVRAB - "kočičí choroba". Na lidi nepřenosné "soužení", kterým trpí valná většina ven chodících koček, ale i mnoho zvířat doma chovaných, především těch z velkochovů. Vypadá jako sedlina, "lógr" z kafe vevnitř kočičího ucha. V případě, že vaše kočka chodí ven mezi ostatní, bude se zřejmě problém vracet, venkovní kočky si ušní svrab stále předávají. Pokud kočička bude žít pouze doma, máte možnost zbavit se ho jednou pro vždy. Uši je třeba čistit vatičkou na špejli, jemně, ale do hloubky a obsah "tahat" ven nikoli zatlačit do ucha. Vatičku navlhčíme Jacutinem či olejíčkem a po čištění nakapeme kapky, které svrab likvidují. Čistit je potřeba přibližně 1x za 3 dny. Doporučené přípravky: Jacutin (humánní přípravek proti svrabu - nepálí), Oto-paragal (účinný ale velice pálivý - jen nakapat po čištění), event. v případě kombinace se zánětem Otospectrin a další. Kapičky dostanete na veterině, je dobré, aby veterinář vaše pokroky občas zkontroloval, zjistil, zda je v uchu opravdu svrab a nejde o zánět. Pokud se vám kočku nepodaří podrobit proceduře vlastními silami, požádejte veterináře. Jinak jsou na čištění obvykle potřeba dva lidé, jeden se věnuje uchu, druhý drží kočku (které se to vůbec nelíbí). Řešením bývá také kočku, krom hlavy, celou pevně zamotat do osušky. Pozor, na závěr se kočka otřepe a kapky rozpráší všude okolo, i vám do obličeje. Pokud čištění uší nezabírá, veterinář může proti svrabu píchnout zvířeti i injekci.
  • VNITŘNÍ PARAZITÉ - zase platí pravidlo, že kočka chodící ven potřebuje ošetření častější než kočka bytová. Nejčastějším problémem mohou být škrkavky, a to především u malých koťat, jsou totiž přenosné z matky na plod už před narozením a v době kojení. Kočka také může chytit tasemnici, pokud loví a svou kořist žere, nebo (jinou) pokud má blechy. Zvíře, hlavně kotě či štěně (více) napadené "červy" má veliké břicho, ale jinak je hubené, špatný stav srsti, slzící oči, může pokašlávat, škrkavky v trusu (či vyzvracené) vypadají jako silnější bílý kousek silonového vlasce… Pokud chcete tohoto své zvíře ušetřit, odčervujte ho pravidelně preventivně. U dospělých doma žijících koček stačí 1 x za ½ roku, u koček chodících ven je nutno častěji, u koťat je třeba opakovaně, po dvou až třech týdnech, raději několikrát. Přípravky jsou ve formě tablet či pasty. Je jich mnoho. Např. pasty Vitaminthe a Banminth, tablety Drontal, Pratel, Panacur, Cestal, Caniquantel a další. Přípravky je dobré střídat. Opět vám poradí a léky prodá veterinář.
  • OČKOVÁNÍ - proti vážným a zpravidla smrtelným infekčním chorobám (např. proti panleukopenii, calicivirose, infekční rýmě, event. vzteklině). Také je v současné době možno očkovat proti nebezpečným a zákeřným kočičím virosám FIP a FeLV a proti chlamydioze způsobující ošklivé záněty dýchacích cest a spojivek
    Vakcíny se očkují zpravidla kombinované, proti více onemocněním najednou, a očkovací schéma vám sestaví veterinář - řekne vám a zapíše do očkovacího průkazu, kdy máte přijít na přeočkování. O provedeném očkování udělá v průkazu záznam. První očkování se obvykle opakují po měsíci, další až po roce. Kočka žijící pouze v bytě nemusí být nezbytně nutně očkována proti vzteklině. Jste-li ochotni do kočičího zdraví investovat více peněz, promluvte si s veterinářem o možnosti očkování proti FIP a FeLV, chlamydioza bývá součástí některých vakcín. ZVÍŘE PŘED OČKOVÁNÍM MUSÍ BÝT ZDRAVÉ A V KONDICI, jinak je vakcinace neúčinná a naopak zvíře více oslabí a PO OČKOVÁNÍ MÁ BÝT ZVÍŘE NĚKOLIK DNÍ V KLIDU, BEZ VELKÉ ZÁTĚŽE.
V současné době se u koček velice často objevuje plísňové onemocnění Microsporum canis, které se projevuje kruhovými lysinami bez srsti a je za některých okolností přenosné i na lidi (a psy). Existuje proti němu vakcína (Biocan M), která se používá preventivně - jako očkování, i léčebně, pokud už je zvíře nakaženo. V tom případě je třeba dát dvě, při větším napadení i tři vakcíny po sobě, v odstupu 14-21 dní. Po první vakcíně se příznaky projeví, dojde ke "zhoršení", po druhé už skvrny nepřibývají a naopak zarůstají srstí. Některé kočky odcházejí i z útulku už očkované, ostatní doporučujeme nechat proti tomuto onemocnění očkovat, zvláště budou-li chodit ven, nebo žít ve skupině dalších koček. Údajně až 30% koček přenáší toto onemocnění skrytě, bez vnějších příznaků.
FIP - kočičí peritonitis (infekční zánět pobřišnice) - závažná nemoc, která se poslední dobou hodně rozšířila, a to jak mezi kočkami volně žijícími, tak mezi kočkami v chovech a útulcích. Toto onemocnění je způsobené virem patřícím do skupiny koronavirů a postihuje nejčastěji mladé kočky Mezi koronaviry patří i řada dalších méně nebezpečných původců onemocnění u koček, ale v organismu vytvářejí protilátky také, což má závažný vliv na diagnostiku onemocnění, která je založena právě na detekci protilátek v organismu. Pro nakažení má poměrně velký význam stres, infekce se přenáší přímým stykem mezi kočkami - slinami, olizováním, nosním sekretem, trusem. Virus může přežívat až 2 měsíce ve vnějším prostředí. Koťata se mohou nakazit i během březosti, pak během 2-5 měsíců umírají. Onemocnění se projevuje ve dvou formách:
  1. "vlhká forma" - je charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách
  2. "suchá forma" tzv. neefuzivní - organismus s virem bojuje a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách.. Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.
Nejčastějším projevem onemocnění bývá absolutní apatie, horečka nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Diagnostika nemůže být založena pouze na laboratorním testu hladiny protilátek (tvorba protilátek i proti ostatním koronavirům!!), ale na celkovém posouzení daného klinického stavu kočky v kontextu s ostatními laboratorními vyšetřeními.

Návod na kočku IV. - prostor k životu

10. ledna 2009 v 10:58
PROSTOR K ŽIVOTU
Kočka může žít doma nebo venku, případně kombinovat obojí. V případě kočky venkovní či kočky "domovní" ven chodící nelze upravovat prostředí kočce, kočka se přizpůsobuje prostředí. I kočka žijící pouze venku potřebuje kout v závětří, který jí chrání před zimou. Většinou najde vhodné místo sama - půda se senem, stáje a pod., je jí ale možno pomoci a zaizolovat část kůlny přístupnou kromě dveří i malým "kočičím" okénkem, udělat "boudičku" u teplého okénka do kotelny, kde se kočka ráda zdržuje, zpřístupnit kočičími dvířky chodbu, sklep, kotelnu... Místo by nemělo být vlhké, ale ani v průvanu (a je lepší, vybere-li si ho kočka a my jen pomůžeme se "zařízením"), kočky rády mají přehled, usazují se ve výškách.
VENKOVNÍ KOČKA MUSÍ BÝT KASTROVANÁ.
Není vhodné chovat venkovní kočky či domácí pouštět ven pokud máme: sousedy nenávidící kočky, hyperaktivní členy mysliveckého sdružení za humny, skládku odpadu či továrnu a pod. provozem kočkám nebezpečnou na dohled, frekventovanou silnici, dálnici, rychlíkovou trať poblíž... Jen některá kočka si "dá pozor".
I KOČKA VENKOVNÍ MYŠI LOVÍCÍ POTŘEBUJE PRAVIDELNÉ KRMENÍ.
Kočka "bytová" se s vámi dělí o část vašeho příbytku. Kočka, která nebyla zvyklá chodit ven (a i mnohé, které strasti života venku okusily) je i v malém bytě spokojená.
SÍŤ DO OKNA. Kočce je potřeba zajistit bezpečí. Pokud bude vyhlížet z otevřeného okna... natáhne se po mouše.. spadne. Buď se "jen" poraní, vyděsí a uteče, nebo se zabije. I když stojíte přímo vedle kočky, není v lidských silách ji uhlídat. Proto je potřeba určit okna, kterými se bude větrat, a pořídit na ně síť či pletivo. Malou (bezpečnou) vyhlídku v "balkonku" na okně či přímo možnost chodit na "zapletivovaný" balkon kočka opravdu ocení (síť i pletivo je možné nechat vyrobit na zakázku). Největším problémem jsou "vyklápěcí" okna panelových domů. Jako nouzové řešení tam, kde to není možné, může, (ale rozhodně ne stoprocentně!), pomoci, když klouzavé (plechové, hladké natřené) plochy polepíte pruhy koberce. Pokud kočce "ujedou nohy", má se alespoň možnost zachytit. Po plechu drápky sklouznou...
POZOR! Před tím, než kočku vypustíte do bytu, zkontrolujte, zda máte zavřená "dvířka pod vanu" a přístup do stoupaček! I hodná kočka se může vyděsit.. Také, pokud je kočka plašší, je třeba zamezit jí v přístupu do těch "absolutně nedobytných" schovávaček za nejtěžším nábytkem a pod. a po vypuštění ji z těch "dobytných" nevytahovat, ponechat jí iluzi bezpečí, jinak se spolehlivě probojuje tam, kam za ní nemůžete. Pozor na otevřená dvířka pračky, trouby a pod. - oblíbené schovávačky.
KLIDNÝ SPÁNEK. Kromě klidného koutku s toaletou a místa s mističkami na jídlo (ne u sebe) potřebuje kočka i klidné místo pro nerušený spánek, zvláště máte-li malé děti. I když kočka za ideální pelíšek bude považovat křeslo či vaši postel, je lépe, má-li někde výš, na skříni či v polici svůj pelíšek, domeček, kam se může uchýlit, je-li v domě moc rušno. Kočka má ráda výšky, takže například pokud považuje za ideální místo vršek skříně a nemá k ní vhodnou přístupovou cestu, bude věčně viset v záclonách a drápat se nahoru. Pokud jí pomůžete a vytvoříte vhodnou přístupovou cestu z druhé strany oné skříně, záclony budou zachráněny.
PELÍŠKY. Pelíšků a domečků se prodává celá řada, od jednoduchých látkových podložek, přes látkové (prací) pelíšky, po plyšové domečky s dřevěnou konstrukcí (nelze prát) a proutěné kukaně. Stejný účel ale může plnit vystlaná lepenková krabice či proutěný košík, dobré je, když si kočka oblíbí otevřenou přepravku. .
ŠKRABADLO. Slouží k broušení kočičích drápků a k malému "tělocviku". Nebude-li vhodné škrabadlo "po ruce", poslouží kočce stejně i vaše sedací souprava. Takže doporučujeme škrabadlo určitě pořídit. Dost vysoké, aby se na něm mohla kočky "natáhnout". Dá se v mnoha podobách koupit, někdy i jako velké šplhadlo s jedním či více domečky, nebo také malé závěsné, omotáno je obvykle sisalovým provazem. Kočičce ho lze i vyrobit, z trubky od koberce či desky a sisalu, prádelní šňůry i hrubšího koberce... Kočičce je třeba trpělivě a jemně "vysvětlovat", že právě škrabadlo je pro její bohulibou činnost to správné místo.
POHYB. Kočky velice rády šplhají. Pokud spojíte škrabadlo se šplhadlem, nejlépe vysokým až ke stropu s "rozhlednou" nahoře, vaše kočka to opravdu ocení. Tlusté lano je pro některé kočky dobrý objekt ke šplhání. Také "kominická lávka" v podobě jednoho (upevněného) prkna mezi dvěma skříněmi bude zřejmě dost oblíbená. U vestavěného patra se osvědčilo omotat sloupy (trámy) např. prádelní šňůrou. vznikne perfektní přístupová cesta nahoru, prolézačka i škrabadlo, a dřevo pod provazem bude před drápky chráněno. Až se budete za pár let stěhovat do většího, nebude po sobě vaše kočka zanechávat trvalou vizitku, což nový majitel bytu určitě uvítá.
ROSTLINY. Kočky mají potřebu se "pást" - čistit si žaludek a okusovat trávu. Pokud tuto možnost nemají, věnují nežádoucí pozornost pokojovým rostlinám. Nejen že je zakrátko zničí, ale mohou se i otrávit. Jedovatá je např. vánoční hvězda a diffenbachie .Jedovaté rostliny je třeba pro jistotu odstěhovat do míst kočkám nepřístupných a kočce dodat jiné "zelené" na okusování.
TRÁVA pro kočku. Dá se pěstovat doma jako "obilíčko" na Velikonoce, ve zverimexech lze koupit i specielní "kočičí trávu", případně. z místa naprosto čistého, nehnojeného a od jiných zvířat nepotřísněného (kde vzít a nekrást) vyrýpnout drny. Vzhledem k nebezpečí parazit. onemocnění je lépe kočkám travičku vypěstovat doma. Kočky milují i některé rostliny, např. šáchor, které je jim možno pěstovat. Zvláštním druhem potěšení jsou šanta a kozlík lékařský, jejichž vůni kočky většinou milují, i místo jen pokapané kapkami olizují a válí se na něm, velice je přitahuje.
HRAČKY. Míčky, myši, chrastítka... Vyrábí a prodává se jich přehršel a kočka si dokáže hrát s bambulí z kulicha stejně jako s korkovým špuntem. Některé kočky se chrastících a zvonících hraček bojí, jiné je milují (a nejvíc ve tři ráno). Hračka nemá být ze zdraví škodlivého materiálu či nebezpečná např. kvůli pořezání, neměla by se také dát spolknout. Spoustu hezkých (oblíbených) hraček lze kočce vyrobit. Fantazii se meze nekladou. Mezi většinou oblíbené patří kousek kožešiny či kulička z papíru.
PŘEPRAVKA a CESTOVÁNÍ. Přepravka musí být pevná, pro kočku bezpečná, spolehlivě uzavíratelná, větrající, a ač proutěné kukaně vypadají dekorativně, doporučujeme omyvatelnou. Vyrábí se také více různých velikostí a tvarů. Pro krátké cesty je možno použít i transportní sáček. Přepravovat doporučujeme kočku vždy v přepravce, transportním sáčku či ve kšírkách na vodítku. I sebehodnější kočka se může leknout auta, psa, divného pohybu či zvukua tvarů.... a skončí v nenávratnu či pod koly auta. Do přepravky dáváme savou měkkou podložku, polštářek či ručník. Druhý máme raději v záloze pro případ, že by se kočka na cestování nezvyklá něčeho polekala a strachy se počůrala. Pak stačí podložku (v uzavřené místnosti, ne na ulici) vyměnit a vyhodit. Výborná je malá podložka pemprska", jaká se dává např. dětem do postýlky. Běžně ke koupi ve zdravot. potřebách (různé velikosti). Při delších cestách se kočka obejde bez krmení, ale ne bez vody. Pozor na cesty v létě za horka, i auto, které stálo před půl hodinou ještě ve stínu se může změnit v rozpálené peklo a kočku může přehřátí stát i život! V zimě je možné chránit kočku před chladem látkovým obalem na přepravku či, pokud to snese, pelíškem - taškou uvnitř přepravky.
DOVOLENÁ. Kočku lze např. na dovolenou vozit s sebou, pokud je místo, kam jedeme, na kočky "zařízené", nehrozí únik a následné ztracení se v neznámém prostředí (tedy pod stan ne), v hotelu nemají námitky či příbuzní nejsou alergičtí... Při cestování po republice zvířeti stačí standardní očkování. Pokud chcete jet do zahraničí, informujte se raději vždy o předpisech země, do které cestujete. Ve většině případů je třeba očkování (včetně vztekliny) ne starší než jeden rok a "mladší" než jeden měsíc + prohlídka veterinářem a potvrzení z vet. správy ne dříve než tři dny před cestou. Některé státy mají ale podmínky mnohem náročnější, také i půlroční karanténu (Anglie). Při odjezdech na dovolenou je možné využívat i služeb "kočičích hotelů", zamluvit je bývá nutné i několik měsíců předem a také je vhodné předem se objednat a prohlédnout si, kde bude trávit váš miláček vaší dovolenou, domluvit předem podmínky… řešit vše na poslední chvíli se nevyplácí. Některé kočky cestují rády, ale převážná většina dá na rozdíl od psů přednost čekání doma "ve svém", je tedy nejlepší domluvit se na krmení a úklidu s příbuznými či sousedy.
OBOJEK, KŠÍRKY A VENČENÍ KOČKY. Některou kočku lze vodit na vodítku, tak jako psa, pokud ji na to navykáme odmala. Je ale potřeba používat specielní kšírky pro kočku, z obojku se kočka bez problémů vyvlékne. Nošení postrojku a posléze i chůzi na vodítku "trénujeme" v klidu doma, postupně a vždy jen chvíli, kočku chválíme. Na procházky venku je třeba zvykat kočku postupně, v klidném a bezpečném prostředí. Pokud se kočka (opakovaně) venku bojí či jí příliš vadí omezení vodítkem, nemá smysl ji nutit, z vycházky nemá žádné potěšení. Navyknout kočku na vodítko je ale dobré pro cesty autem (se spolujezdcem) či přeběhnutí v náručí na veterinu.

Návod na kočku III. - kočičí WC

10. ledna 2009 v 10:48
TOALETA
Kočky, které chodí ven, tento problém někdy řeší samy (občas v zeleninových záhonech vašich sousedů). Části koček chodících ven a všem kočkám bytovým musíte toaletu zřídit. Jednoduchý kočičí záchůdek je vyšší plastový "pekáč", různých velikostí, barev, tvarů. Aby kočka nerozhazovala stelivo okolo, může mít nočníček okraj zahnutý dovnitř nebo přímo "boudičku" s dvířky. Existují také bezstelivové záchůdky s mřížkou. Podstatou "úspěchu" stelivových záchodků je potřeba kočky své exkrementy zahrabat, skrýt.
Stelivo se dá koupit v chovatelských potřebách i v supermarketech. Stelivo vypadá jako "drobné kamínky" či granule, které sají vlhkost. Existují různé typy, hrudkující i nehrudkující. Hrudkující - to znamená, že kolem bobku či načůrané loužičky udělá stelivo pevnou hrudku, kterou pak lze z "nočníku" vybrat mřížkovanou lopatičkou a šetřit tak neznečištěné stelivo. Celý obsah se pak likviduje cca 1x týdně (a toaleta se vymývá). Stelivo nehrudkující moč vsákne, ale vybrat je nutno větší množství, celé wc vyčistit častěji. Dobré stelivo také částečně pohlcuje pachy. Je třeba vyzkoušet, co vyhovuje vám i kočce, případně na co byla kočka dříve zvyklá. "Bobek" většina koček zahrabává.
Toaleta musí být především čistá, alespoň dvakrát denně čištěná, jinak se kočce nemůžete divit, že použije květináč vaší oblíbené květiny. Vám se také nechce na špinavé WC. Není dobré mýt kočičí toaletu nějakým pro nás voňavým přípravkem na mytí či dezinfekci, kočce "vonět" nemusí a odmítne pak záchůdek používat. Také pokud začne chodit "mimo" na nějaké určité místo, kde by "nočník" nevadil, je lepší jí vyhovět a nočníček tam přesunout, či spíše pořídit druhý, než se s kočkou dlouze "dohadovat".
Kočičí čistotnost je založena na potřebě své exkrementy zahrabávat, čistotnost je pro kočky přirozená, už pětitýdenní koťata používají toaletu. Pokud kočka přestane být čistotná, má problém zdravotní či psychický (vztahový). Je třeba zjistit zdravotní stav (vyloučit onemocnění ledvin a pod.) a začít pátrat, co se stalo, co je v rodině jinak, čím je kočka stresována... a obrátit se pro radu.
VÍCE KOČEK - VÍCE WC. Některé kočky se nerady o záchůdek dělí. Novému přírůstku je lepší pořídit jeho vlastní WC. Po přinesení kočky domů je WC první, co jí ukážeme a (zvlášť v případě malých koťat) to ještě několikrát během prvních dvou hodin zopakujeme. Kočka se sice nedá "cvičit", ale i ona je ráda chválena za dobře "vykonané dílo".
Obrázky použité v článku (kočičí WC typu "pekáč", nehrudkující stelivo Mici, kočičí WC s boudičkou a hrudkující stelivo pro kočky Mikeš) pocházejí z nabídky elektronického obchodu s chovatelskými potřebami Happy animals, který pomáhá útulkům pro opuštěná zvířata 10% slevou na veškeré své zboží.

Návod na kočku II. - péče o srst

10. ledna 2009 v 10:47
PÉČE O SRST
Krátkosrstou kočku je třeba vždy po několika dnech vyčesat (zvláště v období línání, nechcete - li mít byt plný chlupů) a prohlédnout srst a kůži, zda zvíře nemá drobné oděrky, blechy, klíšťata, event. jiná skrytá poranění, např. po kousnutí jinou kočkou (hluboké úzké rány, zanedbané - nebezpečné) Krátkosrstá kočka se umí o svůj kožich starat velice dobře. Kočku dlouhosrstou ale člověk svým šlechtěním připravil o její nezávislost. O svou srst se nemůže sama postarat a pokud je ponechána osudu bez lidské péče, vytvoří její srst bolestivý krunýř, mnohdy vespod se zánětem kůže... Zplstnatělou srst je možno pouze ostříhat, a to, vzhledem k tomu, že kočka není pes a vaši snahu o své blaho nepochopí, mnohdy pouze v narkóze. Což rozhodně není možno používat jako trvalé řešení.
Kdo si chce pořídit dlouhosrstou kočku, zejména perskou i poloperskou, ať toto rozhodnutí pečlivě rozváží, je jí opravdu nutno česat každý den! A zvykat na česání od malinka. Kočky od lidí, kteří na toto nemysleli včas, se nám objevují v útulcích a pracně (a pro kočku nepříjemně) z nich musíme odstříhávat trosky jejich bývalé krásy. Ujímají se jich potom lidé, kteří jsou si toho vědomi a také vědí, že z rozčepýřeného žalostného strašidýlka bude zase jednou hezká kočka. Bohužel takových lidí není dost.

Návod na kočku I. - jak krmit kočku

10. ledna 2009 v 10:44
PITÍ
Kočka potřebuje čerstvou pitnou vodu v menší, obtížně zvrhnutelné mističce (např. keramické). Denně je třeba misku vymýt, vodu vyměnit. Mléko některé kočky milují, jiné odmítají a ty třetí milují, ale nesnášejí. U některých koček způsobuje úporné průjmy (nedokáží strávit bílkovinu z kravského mléka). Pokud chcete kočičce mléko dávat a nevíte, zda ho snáší, zkoušejte to, až když je kočka dobře "zabydlená", zvyklá v novém prostředí, v dobré kondici, zdravá. V případě střevních obtíží zůstaňte raději u mističky s vodou, kočku tím ochuzujete jen o bolavé břicho a časem vážné zdravotní problémy. Lepší než "mléko z krabice" je ředěná Tatra nebo sušené plnotučné mléko. Malinkým koťatům při umělém krmení či brzy odstaveným nedávat kravské mléko, existují speciální náhražky kočičího mateřského mléka s optimálním složením. Sehnat se dají u veterinářů.
KRMENÍ
Krmiva lze volit různá ale - kočka je masožravec a to nejde bez následků ignorovat. Mléko není krmivo, ani houska rozmočená v mléce není krmivo. Krmit je možno doma připravovanou či průmyslově vyráběnou stravou. Některé kočky jsou dost konzervativní, a proto je dobré naučit malé kotě na pestrou stravu. Pokud bude vaše kočka baštit jen jeden druh konzervy, až je přestanou vyrábět, prožijete si velmi perné chvilky. Krmení je třeba podávat v pokojové teplotě (kočkám ven za mrazu teplejší, ale ne horké), v žádném případě krmivo právě vyndané z lednice. Lze krmit:
  1. granulemi - suchou, průmyslově vyráběnou stravou, raději vyšší kvality (i ceny) a typem vhodným pro stáří a aktivitu kočky (kočka krmená granulemi potřebuje víc pít!).
  2. konzervami - které jsou vyráběny v různé kvalitě i balení, od 100g po 850g. Opět doporučujeme volit raději "vyšší střední" kvalitu. Výhodou granulí je jejich nízká váha a dlouhá trvanlivost a také cena. Zavřené konzervy mají také dlouhou trvanlivost, ale pozor, otevřená konzerva - i v lednici uložená - je po několika dnech kočce nebezpečná, začíná plesnivět. Většina koček má konzervy raději než suché krmivo, ale výjimky potvrzují pravidlo. Pozor - kočka potřebuje konzervy i granule vyráběné pro kočky, ne pro psy. Kočka má jiné nároky na obsah živin než pes (psí konzervy neobsahují např. taurin, který kočka potřebuje a nedokáže si jej sama "vyrobit"). Jediné pro kočky "v nouzi použitelné" psí konzervy jsou ty, které obsahují pouze maso a obsah vypadá např. jako hovězí ve vlastní šťávě (v žádném případě ne konzervy s rozvařenou rýži s masem - některá česká krmiva, nebo úhledné "masové knedlíčky" - většina dovážených psích konzerv; jejich složení je upravené speciálně pro psy).
  3. domácí stravou. Maso pro zvířata - raději vařené, obvykle lze bez problémů sehnat drůbeží a hovězí, kusové bývá kvalitnější než mleté. Nakoupit lze také "výsekové" maso pro lidi, které je přeci jen levnější než "první jakost". Jinak kočka samozřejmě nepohrdne "lidskou" kvalitou - kuřecí, krůtí, hovězí, králík...
Maso lze podávat i syrové (doporučujeme jen to "pro lidi"), většina koček ho snáší a prospívá jim, některé od malinka nezvyklé ho ale odmítají jako něco "nejedlého". Kočku tedy nenutíme, stejně tak od krmení syrovým upustíme, má-li kočka zažívací potíže. Ze začátku dáváme velice malé porce, kočka se jinak (obvykle zbožňovanou) "baštou" přežere a vše zvrátí. Ryby mají kočky obvykle moc rády,ale nepodáváme je syrové, je vhodné je alespoň mírně podusit nebo uvařit. Lze jim dát filé (tresku apod.), ale i např. kapra či jinou sladkovodní rybu - bez kostí. Nedoporučuje se ale krmit rybou čistěji než jednou týdně. Jednou za čas také uděláte kočce radost sardinkami či tuňákem z konzervy - ve vlastní šťávě či v rostlinném oleji - dávat pouze v malém množství. Je to dobré na srst a tuky obsahují potřebné vitamíny A,D,E. Vnitřnosti kočky mívají také velmi rády, a to i syrové. Také ale platí, že raději jen jednou týdně (drůbeží, králičí, hovězí). Výborná jsou srdíčka, kočky milují játra, ale pozor, syrová játra a hlavně slezina často způsobují řídkou stolici. Jinak se při krmení masem doporučujeme vyvarovat krmení jen "okrájenou" čistou svalovinou jako k nedělnímu obědu. Kočka je masožravec, lovec, ke kořisti nepatří jen svalovina, ale i vnitřnosti, blány (kližky), chrupavky, tuk, kůže. Než kočce připravíte úhlednou porci, vzpomeňte na její minulost lovce. Vejce, mléčné výrobky (tvaroh, méně slané sýry, "smetánky", jogurt) jsou, jestliže je kočka dobře snáší, výborným doplňkem masité potravy. POZOR! Veškeré syrové maso, které kočkám dáváme, musí být důkladně přemražené - alespoň 48 hodin v domácím mrazáku. Vepřové kočkám nedáváme, a to ani přemražené, ani vařené či jinak upravené.
CO NEKRMIT. Rozhodně ne uzeniny, slané, kořeněné... riskujete tím problémy srdce či ledvin. Co chutná lidem, může sice chutnat i kočkám, ale nemusí jim to prospívat. Zbytky od oběda nejsou strava pro kočku!
ŽERE MYŠI - kočka která žere ulovené myši (či se dostane např. k vyvrženým vnitřnostem z králíka) musí být často a pravidelně odčervována, a to i proti tasemnici.
MISTIČKY na "mokré" krmení musí být pokaždé umyty a dobře opláchnuty. Je potřeba, aby nebyly příliš vysoké a kočka mohla žrát pohodlně, také je lepší i pro majitele, když má kočka misky "nezvrhávací".
OSVĚDČILO SE. Pokud ovšem nemáte kočku otesánka, která zbaští, co vidí. Přestože se názory veterinářů a dalších odborníků různí, zatím se asi nejvíce osvědčilo dát kočce 1-2x denně doma připravené maso či konzervu atd., krmení dávat pestré, často střídat a ponechat jí stále k dispozici osvědčené granule, kterých si "zobne", pokud jí krmná dávka nestačí.
OTESÁNCI. Kočičí otesánky je naproti tomu třeba držet zkrátka a krmení jim přesně dávkovat (raději malé množství vícekrát za den), často platí , že otylá kočka = nemocná kočka. Existují také dietní granule pro kočky s nadváhou.
KOŤATA - Koťata je třeba krmit vícekrát denně, ta nejmladší po odstavení 4-5x za den. Granule jsou pro ně ještě příliš tvrdé, dáváme maso nebo konzervy pro "juniory". Na kotěcí granule můžeme začít kotě navykat kolem 8 týdne a je vhodné dávat granule opravdu kvalitní.
 
 

Reklama